Hudba jako mezinárodní jazyk: Rozhovor s Charlotte Groves

Charlotte Groves, hudebnice a pedagožka z Velké Británie, se připojila k programu EMBA v roce 2023. Charlotte, nebo Lottie, jak ji všichni znají, pochází z Midlands ve Velké Británii a má bohaté hudební zkušenosti, včetně mezinárodních vystoupení jako hráčka na kornet a trumpetu. V rámci svého závěrečného projektu se Lottie zaměřuje na způsoby, jak přiblížit klasickou hudbu mladší generaci. Zároveň podporuje větší zapojení žen do vedoucích pozic ve světě umění, zejména v hudebním průmyslu.

Lottie, co vás přivedlo do Prahy a k programu EMBA?

Dříve jsem pracovala v mezinárodním vzdělávání v oblasti uměleckého managementu, vedla jsem umělecké oddělení na škole v Šanghaji. Práci jsem měla ráda, ale chtěla jsem z ní víc – bavila mě manažerská část role. Do vedení jsem se původně nehrnula, ale když jsme potřebovali nového vedoucího oddělení a já byla učitelkou hudby, nabídli mi tu pozici. Bylo to, jako by mě hodili do hluboké vody, a myslím, že právě to zažívá spousta lidí, když se do vedení dostanou poprvé. Chtěla jsem získat formální školení, hlavně v „tvrdých“ dovednostech potřebných k efektivnímu řízení. Všimla jsem si také určitého odstupu mezi umělci, s nimiž jsem pracovala, a firemním managementem. Tyto dvě skupiny si často nerozuměly nebo docházelo k nedorozuměním při komunikaci postupů a nápadů. Řekla jsem si, že pokud mám zkušenost z obou stran a doplním ji akademickým vzděláním, může mi to otevřít mnoho dveří v oblasti uměleckého managementu.

Vaše cesta do Prahy vedla z Británie, ale předtím přes Šanghaj?

Studovala jsem na Royal Northern College of Music v Manchesteru a během studií jsem vystupovala po celé Británii i v zahraničí. Ke konci bakaláře měli studenti hudby většinou tři cesty: magisterské studium na hudební škole, kariéra na volné noze, nebo úplně jiná dráha. Já chtěla stabilitu, což je pro čerstvého absolventa hudby velmi těžké, a proto jsem začala postgraduální studium pedagogiky se zaměřením na hudební výchovu na druhém stupni a individuální výuku na hudební nástroj. Během studia jsem stále vystupovala a asi po dvou měsících mě oslovila škola v Číně, aby mi nabídla vybudování žesťového oddělení. Měli velké oddělení kláves a smyčců, ale žesti téměř chyběly. Po dokončení studia jsem v srpnu odjela do Číny, kde jsme s kolegy oddělení založili. O dva roky později jsem se přesunula do Šanghaje, kde jsem zůstala až do loňského léta.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Teď se zabydluji v Praze a hledám zde příležitosti. Důležité je pro mě dělat něco, co mě osobně naplňuje. Chtěla bych se časem vrátit k uměleckému managementu, možná k profesionálním orchestrům. Vím, že by to tu mohlo být náročné, protože velká část řízení probíhá v češtině, ale beru to jako motivaci zlepšit se v jazyce. I proto svou diplomovou práci zaměřuji na hudební management a scénu klasické hudby v Praze – může to být cesta, jak získat kontakty a proniknout do místního prostředí.

O čem bude vaše diplomová práce?

Chci se zaměřit na zapojení mladého publika do klasické hudby. Potřebuji získat vyvážený pohled na to, jak mladí lidé navštěvují koncerty. Mám své vlastní dojmy, ale chci mluvit s mnoha různými lidmi, od členů orchestrů a hudebních škol po mladé posluchače, abych pokryla všechny perspektivy. Chci, aby mé závěry byly relevantní a prakticky využitelné, ne jen 80stránkový dokument, který po odevzdání skončí v šuplíku.

Jak zatím hodnotíte program EMBA?

Moc se mi líbí. Jsme různorodá skupina a vytvořili jsme si přátelské a podpůrné prostředí. Máme možnost si v bezpečném prostoru vyzkoušet věci, které by člověk jinak musel řešit rovnou v praxi – například vyjednávání nebo mediaci. Je osvěžující studovat něco úplně jiného než hudbu a znovu se věnovat i technickým a teoretickým tématům. Možná nebudu pracovat ve financích, ale bylo užitečné získat přehled o různých funkcích v podniku. Umělecké obory potřebují manažerské dovednosti stejně jako jiné oblasti, zvlášť v dnešní době, kdy je kultura v některých částech světa pod tlakem.

Jaká je vaše zkušenost s životem v Česku?

Moc si užívám kulturu, historii a umění, které tu mám doslova na dosah ruky. Chodím na spoustu koncertů, třeba dnes večer hraje Symfonický orchestr Českého rozhlasu novou skladbu k výročí rozhlasu spolu s Griegovým klavírním koncertem a Sibeliovou symfonií. Líbí se mi také blízkost přírody, nedávno jsme si s partnerem půjčili auto a při cestě narazili na zříceninu hradu z 12. století. Takové okamžiky opravdové historie a kultury považuji za velké privilegium.

 

O našich studentech a absolventech se můžete dozvědět více v sérii rozhovorů: