Naučil jsem se hlubší sebereflexi: Rozhovor s Andrianem Gaju, MBA

Tímto článkem začínáme sérii rozhovorů se studenty a absolventy našeho programu. Budeme se s nimi bavit o tom, co jim náš program profesně, společensky i osobně přinesl. Je nám ctí, že s rozhovorem souhlasili právě ti současní i bývalí studenti a studentky, kteří nám svými postřehy a návrhy pomáhali a pomáhají dále rozvíjet náš program.

Naším prvním protějškem v rozhovoru je absolvent z roku 2023. Jeho diplomová práce s názvem Krizový management v nejisté době se do hloubky zabývala základní otázkou – jak by se jednotlivci a firmy měly chovat v době krize. Na základě rozhovorů s vrcholovými manažery a zhodnocení toho, jak se s covidovou krizí vyrovnaly jejich organizace, formuluje principy, kterými se v podobných situacích v budoucnosti řídit.

Původem z Rumunska, Andrian nyní žije se svojí ženou a synem v České republice. Je generálním ředitelem mezinárodní firmy a v rozhovoru se dělí o své vize a představy ohledně našeho Executive MBA programu. Není to jeho jediný příspěvek našemu programu: Nedávno vystoupil i jako host na jedné z přednášek týkajících se interkulturního managementu.

Co Vám náš program EMBA přinesl? A jak jste studium vůbec s Vaším častým cestováním a náročným pracovním programem zvládal?

Hodně cestuji, to je pravda. Právě teď jsem na služební cestě v Rumunsku, protože zde zakládáme nový podnik. Situace mojí studijní skupiny byla dost specifická – kdybychom mohli cestovat i během našeho studia, tak by to bylo opravdu náročné. Moje studium začalo s Vaším modulem o interkulturním managementu, a ten jsme měli ještě osobně. A hned poté se to s ohledem na Covid změnilo, takže se výuka přesunula do on-line režimu. Ale abych se vrátil k původní otázce: Být vrcholovým manažerem, tátou malého dítěte, manželem, mít odpovědnost za spoustu věcí, a k tomu ještě studovat MBA – to je opravdu hodně náročně. Ale když se na to podívám zpětně, tak jsem si z toho zase něco odnesl. Před tím jsem si myslel, že umím svůj čas řídit opravdu dobře – ale musel se naučit v tom být ještě lepší. Asi nejnáročnější bylo plánování pátků (kdy probíhá výuka – pozn. red.). V pátek řešíte pracovní problémy, zadáváte úkoly, rozhodujete. A v této situaci jsem jako manažer musel dát přednost svému studiu. Před začátkem MBA jsem byl „vyznavačem“ mikromanagementu, a právě díky studiu jsem se naučil skutečně delegovat. Nechat věci být a počkat, jak dopadnou. Lidé se nějak rozhodují, občas dělají chyby – prostě je nutné nechat je dělat věci po svém a získávat zkušenosti a učit se. Nechat je rozhodovat se po svém, bez mého vlivu a vidět, jak to dopadne.

Kdy jste se stal součástí programu? Proč jste s programem pokračoval vzhledem k tehdejším okolnostem?

Začínal jsem v květnu 2020. Vždycky jsem se chtěl vrátit do studentských lavic, protože jsem absolvoval VŠE už v roce 2006. A pak jsem rovnou skočil do „korporátní džungle“, jak tomu říkám, a učil jsem se jí prosekávat za pochodu. Naučil jsem se, jak přežít, jak vyrůst profesně i osobně. Učil jsem se věci tak, že jsem je dělal, ale vždycky mě zajímalo, jak jsou věci strukturované nebo napsané v knihách. Jako manažer jsem četl a stále čtu mnoho sebe-rozvojových, manažerských knih, a celkově knih psaných profesionály z celého světa. Vždycky jsem se chtěl vrátit zpět na akademickou půdu a studovat, jaké věci jsou, nebo lépe řečeno, proč věci fungují, jak fungují, nebo se dělají tak, jak se dělají. Nebo jak se jmenuje ten či onen proces nebo princip. To byla moje hlavní motivace studovat MBA na VŠE.

Jak vám program pomohl s vaším společenským a profesním životem?

Na MBA jsem se potkával s lidmi s různorodými příběhy, různých národností, z různých kultur. A to všechno přispívá k rozdílným pohledům na cokoli, co jsme zrovna probírali. Rozebírali jsme různé otázky, témata a pojmy a bylo úžasné sledovat, jak jedna jednoduchá věta dokázala vyvolat hodinovou či dvouhodinovou debatu, a učitelé byli natolik „uctiví“, že nás prostě nechali diskutovat. Vzpomínám si, že během jednoho modulu jsme probírali téma firemního sila, které se často vyskytuje ve velkých korporátech. Jde o situaci, kdy jednotlivé týmy ze stejné společnosti mezi sebou nekomunikují. Analyzovali jsme důvody, důsledky nebo nedostatek výsledků, který může nastat. Během té diskuze se vystřídalo mnoho rozdílných pohledů na věc. Ačkoliv jsme byli podobně staří a měli jsme podobné manažerské zkušenosti, měli jsme zásadně odlišné úhly pohledu na problém, jak bychom k němu přistupovali a jak bychom ho řešili v práci. Ale zpět k otázce, jak mi program pomohl. Před studiem MBA jsem se víc zabýval tím, co dělám, a ne jak to dělám. Díky poznání tolika skvělých lidí jsem se naučil lepší sebereflexi a naučil jsem se zajistit, aby byli všichni na stejné lodi, ať už osobní nebo profesní. Za to bych chtěl všem studentům a učitelům moc poděkovat.

Co vám program přinesl? Vidíte teď lidi jinak?

Určitě ano. To by byla ta krátká odpověď, ale chtěl bych to rozvést. Během naší diskuze jste se dotkl důležitého tématu – rodiny. Uvědomil jsem si, jak důležitou roli má rodina sehrála na mojí cestě k MBA, protože mě celou dobu neúnavně podporovali. Chápali, že studuji, protože je to pro mě důležité. Chápali, že nebudu moci být doma každý druhý víkend v měsíci a že s nimi nebudu moct trávit mnoho času, ale i přesto mě podporovali a chápali, jaké přináším oběti. Vždy budu za jejich podporu vděčný a nikdy ji nebudu brát jako samozřejmost.